POUŤ


Poutníci přicházejí ke kostelu ve stanovený den pouti. Putují krajinou - prodírají se lesem, šlapou po polních cestách, překračují potoky a strouhy. Ten kdo se vydá na cestu musí počítat s obtížnou chůzí náročným terénem, nepřízní počasí a absencí všech civilizačních vymožeností. Je to cesta pokory a pokání. Námaha spojená s putováním je tělesnou i duševní katarzí. Zlé se vyplavuje společně s potem, který uniká póry těla namáhaného chůzí.



Poutník přichází ke kostelu. Z batohu vytáhne kámen. Sebral ho po cestě z torza zdi, která možná kdysi bývala domem. Projde branou, vystoupá věží vzhůru, projde po lávce do obvodové stěny kostela a položí kámen na hromadu, kterou před ním do stěn uložili jiní. Poté sestupuje a prochází kostelem po jednotlivých zastaveních. Vejde do kaple a pokloní se Matce Boží. Účastní se Eucharistie, doprovodného programu nebo jen tak kontempluje v okolní krajině. Možná se nechá strnout a začne nosit kameny z okolních lesů. Ještě stále tu jsou roztroušené zbytky domů, kamenných plotů a remízků.



Někteří poutníci se na sklonku vracejí domů, jiní zůstávají přes noc. Ve dne je kostel zaléván slunečním světlem, v noci je ponořen do tmy. Tmavá noc připomíná první okamžik stvoření. Bůh nejprve stvořil hmotu, ale hmota zůstávala skryta v temnotách. Teprve světlo učinilo hmotu viditelnou a hmota naopak zpřítomnila světlo.Ve dne staví poutníci stěny kostela z kamenů. V noci zažíhají svíce a  pokládají je do nik, výčnělků nebo výklenků. Stavba obvodových stěn je symbolickým rituálem stvoření hmoty. Zažehnutí svíce je připomenutím okamžiku, kdy světlo poprvé dalo hmotě vystoupit z temnoty do jasu světla.


faze_svetla.html
projekt.html
popis_stavby.html
historie_mista.html
duchovni_krajina.html
zasveceni.html
o_autorovi.html
poutní kostel - stavbapopis_stavby.htmlshapeimage_11_link_0

pouť

ke_stazeni.html